Historie českého investičního trhu je mnohem kratší než u našich západních sousedů. Přirozený vývoj kapitálového trhu je zásadním způsobem poznamenán desítkami let socialistického režimu a pozdějším počátkem burzy a obchodování s cennými papíry. Navíc z počáteční možnosti investovat v rámci kupónové privatizace má mnoho lidí špatnou zkušenost, s mnohými investičními fondy také.
Nejoblíbenější je u nás stavební spoření, připadá na něj více než deset procent celkových úspor. Velmi využívaným je penzijní připojištění, to má však svoje limity dané skladbou a velikostí populace. Jeho přitažlivost je dána hlavně daňovými úlevami a příspěvky od zaměstnavatele.
Naproti tomu v investorsky rozvinuté Francii nebo Velké Británii jsou lidé zvyklí využívat mnohem širší portfolio investičních produktů, investují do dluhopisů, do akcií i podílových fondů.
Český investor se příliš od investora v investorsky vyspělých zemích neliší, většinou je to muž ve věku 35 až 50 let. Lze tedy předpokládat, že důvodem averze jsou spíše jiné důvody, od špatné historické zkušenosti až po finanční negramotnost.
V nejbližší době sice naše západní sousedy nedoženeme, ale zdá se, že velmi nízké úrokové sazby a demografická prognóza mladší generace k investování přece jen přivede.
Zvýšený zájem o investování je zaznamenán především u třicátníků, kdy zájem projevují tři čtvrtiny z nich a téměř polovina z nich reálně investuje. Moderní technologie tomu napomáhají, díky různým aplikacím a sociálním sítím mají lidé přístup k aktuálním informacím a mohou sledovat dění na trzích.
Vždy je ovšem potřeba být opatrný, investovat pouze u instituce, u které provádí dohled a regulaci Česká národní banka. Zvláště důležité je neakceptovat podvodné nabídky se slibovaným vysokým výnosem, které nepodléhají žádnému dohledu ani regulaci.
