My, kdo jsme zažili život za socialismu, jsme vždycky těžce nesli, jaké že to máme mizerné peníze. Měli jsme jich sice docela dost, jenže co s tím, když se toho za ně nedalo moc koupit? A jak trapné pak bylo to, když si je někdo chtěl vyměnit za ty nazývané konvertibilní! Když to někdo udělal na černém trhu, přišlo ho to strašně draho a hned se ukázalo, jací jsme chudáci, protože na západě by za ty peníze, které jsme tak získali, nikdo ani nevylezl z postele, natož aby šel pracovat. A když jsme si ty peníze vyměnili legálně, vyšlo to zhruba stejně draze, protože stát sice dával devizovým cizincům za peníze, které si při cestě sem museli povinně vyměnit, jenom odpovídající almužnu, aby se u nás necítili královsky, ale našincům je prodával s přirážkou, prý na podporu cestovního ruchu. Takže to vyšlo taky draze a navíc se člověk musel plazit před úředníky po kolenou, žádat, snažit se a doufat. Ne každému tu vyhověli.
A i v památném roce 1989 slibovali soudruzi jenom do té doby nemyslitelné, že prý si bude moci každý zažádat o devizový příslib jednou za tři roky.
Zkrátka jsme těm ze západu záviděli jejich peníze. A když se to u nás otočilo, ukázalo se, že plným právem. Jak jenom byly valuty drahé a jak jenom málo jsme si ve srovnání s našimi sousedy vydělávali! A jak jenom jsme jim záviděli, že oni si můžou své peníze vyměnit kdykoliv a kdekoliv, kdežto ty naše koruny nikdo nechce. A jak jsme nakonec snili o tom, že bychom jednoho dne mohli mít eura! Když tato vznikla. Jenže tenkrát jsme si prý měli nechat zajít chuť, protože naše ekonomika nebyla v takovém stavu, abychom si je mohli dovolit.
Pak přišla pro změnu doba, kdy bychom prý tuto měnu mohli zavést. Padaly různé termíny, jenže jsme se nakonec eur nedočkali. Přišla krize v Řecku a jinde, a i když by nás prý vzali do klubu vyvolených, nechtěli jsme prostě platit řecké dluhy. A tak z toho sešlo.
A dnes? Jak před pár dny řekl guvernér ČNB Rusnok, už zase nejsme na přijetí eura dost dobří. Zase je velký rozdíl mezi ekonomikou naší země a eurozóny. A sice se Evropě přibližujeme, ale máme pořád špatnou strukturu ekonomiky a dlouhodobě neudržitelné veřejné finance, takže by to bylo riziko.
Takže na eura můžeme zapomenout. A jedinou výhodou je tu to, že už je vlastně ani nechceme. Protože už si můžeme i za svoje koruny nakoupit všechno a nemusíme závidět těm ze západu.