Každý normální člověk má na naší planetě nějaké místo, na kterém je doma. Je to tak u mě a pochopitelně i u naprosté většiny lidí. Protože to tak zkrátka je. My lidé nepobíháme po Zemi jenom tak bezprizorně sem a tam, a tak si obvykle budujeme ono zázemí, jež nazýváme domovem. A protože je domov místo, na kterém se máme zdržovat nejvíce, musí být takový, abychom tu byli rádi. Aby se nám tu dařilo přinejmenším uspokojovat své základní životní potřeby. Ale nejlépe nejen ty. Domov by nám toho měl poskytovat víc. Základním úkolem domova je samozřejmě poskytnout nám střechu nad hlavou. Musí být naším útočištěm před nepříznivým počasím a dalšími nepříjemnými vnějšími vlivy.
Také nám takový domov musí sloužit jako místo, kde můžeme schraňovat svůj majetek, aby tento nepřišel k úhoně. Aby nám ho nikdo nesebral a nezničil, aby se s ním nic nechtěného nestalo. Zrovna tak je domov místem, které má zajistit i naši bezpečnost. Je logické, že se nikdo nebude dlouho dobrovolně zdržovat tam, kde mu co chvíli něco hrozí. A takový domov, onen objekt, by měl být také obklopen příjemně vypadajícím prostředím, ve kterém je radost žít, měla by tu být dosažitelná práce nebo jiný zdroj obživy, měli by tu být i lidé, se kterými je člověk rád nebo kteří mu přinejmenším nevadí.
Protože domov je místo, kam člověk patří. A když tam patří, nemělo by to být rozhodně z donucení. Mělo by to být místo, pro které se každý z nás sám dobrovolně rozhodne a v přeneseném smyslu slova tam zapustí kořeny. Já jsem takové místo našel. A to už docela dávno. Zdržuji se tu a nic zásadního mi tu neschází, takže jsem vlastně šťastným člověkem. Protože to je vlastně v životě to nejdůležitější. Ničím nestrádat víc, než je nezbytné. A doufám, že vy jste na tom podobně. A jestli snad ne, hledejte. Život bez pořádného domova totiž určitě není to pravé.